Do mosteckého dialyzačního střediska Fresenius Medical Care přišel pan František, kterému bylo diagnostikováno chronické selhání ledvin, a od té doby sem pravidelně dochází na dialýzu. To by nebylo nic neobvyklého, kdyby k selhání jeho ledvin nedošlo v důsledku hypertenze neboli vysokého krevního tlaku. Navíc pan František trpí ischemickou chorobou srdeční a aterosklerózou. Před časem prodělal infarkt myokardu. Jeho zdravotní stav tak není vůbec ideální, a proto nás zajímalo, jak to všechno zvládá a jak se mu daří skloubit jeho zdravotní potíže a pravidelné docházení na dialýzu s jeho osobním životem...
Zkušenosti pacientů
Nechte se inspirovat životy druhých.
V současné době žijí po celém světě statisíce lidí s chronickým onemocněním ledvin. A každý z nich má svůj jedinečný příběh. Požádali jsme několik našich pacientů, aby s námi sdíleli své neobyčejně zajímavé příběhy. Někteří z těchto pacientů se léčí hemodialýzou, další podstupují domácí léčbu a jiní žijí s transplantovanou ledvinou. Mají však společnou jednu věc: dokázali překonat mnoho překážek a vrátit se k plnohodnotnému a aktivnímu životu.
Domácí hemodialýza získává na oblibě
Osmačtyřicetiletý spolumajitel stavební firmy pan Vladimír žije se svou rodinou v Kadani v severních Čechách. Potíže s ledvinami jej trápí již od jeho devatenácti let, kdy mu lékaři diagnostikovali akutní zánět ledvin. O těchto zdravotních problémech se dozvěděl náhodou při rukování na vojnu, kdy jej díky tomu osvobodili od základní vojenské služby. Zjištěnou diagnózu ale až do osmadvaceti let dále neléčil. Tehdy mu selhaly ledviny. Již po půl roce podstoupil transplantaci, ale i tato transplantovaná ledvina po pár letech selhala a pan Vladimír musel začít pravidelně docházet na dialýzu. Po osmi letech se na něj opět usmálo štěstí a podstoupil transplantaci v pražském IKEMu. Bohužel ani v tomto případě se transplantovaná ledvina neujala a tentokrát již po necelém roce selhala...
Mám chuť všechno dohnat
Paní Petru z Mostu provázelo onemocnění ledvin od jejího mládí, dialyzační léčbu však nemusela zahájit. Před rokem podstoupila úspěšnou transplantaci ledviny. Svůj životní příběh vypráví upřímně s ohromnou sílou a optimismem a je nadějí a inspirací pro všechny, nejen pro ty, kteří na ledvinu čekají. Vzpomíná, že před transplantací se cítila hodně unavená. Nevyhledávala společnost lidí, vyhýbala se posezení s kamarády i oslavám narozenin. Ráno šla do práce, pak domů, na dvě hodinky si musela jít lehnout, spát chodila v osm, v půl deváté. Byl to život víceméně o únavě...