S břišní dialýzou až k úspěšné transplantaci ledviny

Před několika lety si po konzultaci s nefrologem zvolil peritoneální dialýzu i pan Ivo z Újezdu u Brna. Ten v roce 1981 emigroval přes tehdejší Jugoslávii do Švýcarska, kde se usadil na dlouhých čtyřiadvacet let. Naučil se německy a pracoval zde na stavbách čerpacích stanic nebo jako údržbář v hotelu. Komunistický režim v tehdejším Československu mu k srdci nepřirostl a zpátky do vlasti se vrátil až v roce 2005. „V té době jsem již měl od švýcarských lékařů informace o zvyšující se hladině kreatinu v mé krvi a hrozícím selhání ledvin. Zde jsem se také poprvé dozvěděl o možnostech domácí léčby,“ vzpomíná pan Ivo.  

Peritoneální dialýza přináší léčbu domů

Po návratu z emigrace do České republiky ještě pár let jeho ledviny fungovaly, ale jejich funkce se postupně snižovala až mu lékař oznámil, že musí být jeho krev očišťována prostřednictvím dialýzy. „Od začátku jsem věděl, že nechci podstupovat střediskovou léčbu, ale že se chci léčit doma. Po konzultaci s lékařem jsem se začal zaučovat na peritoneální dialýzu. Musel jsem se naučit manuální i automatickou výměnu pomocí přístroje, tzv. cycleru. Nebylo to ale nic náročného,“ říká pan Ivo a doplňuje: „Musím pochválit celkovou organizaci péče – vždy jsem měl veškerý zdravotnický materiál včas k dispozici. Když měl přístroj poruchu, obratem jsem měl k dispozici náhradní. Jen je třeba počítat s vyšší náročností na místo pro krabice s vaky s dialyzačním roztokem.“

Při peritoneální dialýze je používán tzv. peritoneální katétr – měkká a ohebná hadička, o síle brčka, která je jednoduchým chirurgickým zákrokem zavedena do spodní části břišní dutiny. Druhý konec hadičky je vyveden nejčastěji na levou stranu od pupku. Katétr zůstává stále na svém místě a slouží k napouštění a vypouštění dialyzačního roztoku. Kromě samotné dialýzy je ukryt pod oblečení. Procedura peritoneální dialýzy probíhá tak, že si pacient do dutiny břišní napustí dialyzační roztok a odpadní látky z krve přejdou do tohoto roztoku přes peritoneální membránu zvanou pobřišnice. Činí tak v pohodlí domova a bez nutnosti napojování na mimotělní oběh. Navíc díky modernímu přístrojovému vybavení může peritoneální dialýza probíhat i automaticky v průběhu spánku a přes den se může věnovat svým aktivitám. Časy výměn dialyzačního roztoku si může pacient sám upravit dle svých potřeb.

Život bez větších omezení

„Domácí léčba je o svobodě pohybu i časové flexibilitě. Žil jsem de facto běžný život bez větších omezení – jezdil jsem do zahraničí na hory lyžovat, pracoval na zvelebování domu a zahrady. Vlastně, nikdy jsem nepracoval tak intenzívně jako tehdy. Při peritoneální dialýze nejsou ani tak přísná dietní opatření,“ popisuje výhody břišní dialýzy pan Ivo a dodává: „Myslím si, že tento způsob léčby zvládne každý pacient – je to jen o převzetí odpovědnosti a překonání úvodního strachu.“

Pan Ivo se po pětiletém čekání způsobeném především různými zdravotními problémy dočkal nové ledviny. V brněnském Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie absolvoval úspěšnou transplantaci a nyní je již plně bez dialyzační léčby. „Po dialyzačním přístroji mi zůstal doma jen vozíček, který jsem si na něj vyrobil, abych jej mohl snadno přesouvat po domě,“ ukazuje nám pan Ivo, který ani nyní neustává ve vylepšování svého domu a zahrady.

Pacienti mají možnost volby

Čeští pacienti, kterým selhaly ledviny, dnes mají na výběr hned ze dvou metod domácí léčby – kromě peritoneální neboli břišní dialýzy je to i domácí hemodialýza. Hlavní rozdíl je v tom, že zatímco u hemodialýzy krev pacienta protéká mimotělním oběhem a dialyzačním filtrem, kde se čistí, u břišní dialýzy je krev očištěna uvnitř pacientova těla přes peritoneální membránu což je přirozená výstelka břišní dutiny a pracuje jako přirozený filtr. Je třeba ovšem zdůraznit, že konkrétní typ domácí léčby je indikován výhradně lékařem, a to pacientům, kteří jsou pro ni vhodní.