Stříbro a bronz z Jihoafrické republiky pro Petru Vovesnou!

Další fantastický úspěch české transplantované sprinterky se zrodil na přelomu července a srpna na 19. Mezinárodních hrách transplantovaných sportovců v jihoafrickém Durbanu. Ve své disciplíně si s přehledem doběhla na trati 200 m pro stříbrnou a na trati 100 m pro bronzovou medaili. Srdečně gratulujeme!!!

Petra Vovesná se narodila v roce 1974 v Mostě. Ve 20 letech se u ní v důsledku prodělané angíny vyvinulo vážné onemocnění ledvin. Po konečném selhání ledvin se jako pacientka dialyzačního střediska Fresenius Medical Care v Mostě léčila metodou peritoneální (břišní) dialýzy. V roce 2006 podstoupila úspěšnou transplantaci ledviny v pražském IKEMu. Pracuje jako zdravotní sestra a volné chvíle tráví nejraději se svou rodinou. Sportu se věnuje odmalička. Již rok po transplantaci ledviny odletěla jako členka českého týmu transplantovaných sportovců na Mezinárodní hry do Bangkoku, kde získala dvě bronzové medaile ve své dvorní disciplíně – sprintu. O čtyři roky později se zúčastnila sportovních her ve Švédsku a medaile opět nechyběly - stříbro a bronz ve sprintu navíc doplnilo stříbro v disciplíně pétanque. Letošní 19. Mezinárodní hry transplantovaných sportovců proběhly ve dnech 28. 7. až 4.8. v Jižní Africe a byly pro Petru stejně úspěšné!

Ještě jednou gratulujeme k tak skvělému výkonu a první otázka se přímo nabízí – jak se Vám letos běželo? Stačila jste se před závody v Africe dobře aklimatizovat?Děkuji mockrát. Musím přiznat, že letos se mi běželo asi nejlépe, protože v Africe jsem se aklimatizovat vůbec nemusela - mají tam totiž zimu, což představuje teplé jaro u nás. Takže to bylo fajn.Jaké byly vaše soupeřky, překvapily Vás v něčem?Některé soupeřky jsem znala, ale většinou to byly nové tváře. Vůbec jsem netušila, jak na tom výkonnostně asi jsou, a proto se mi také letos zdálo, že jsem byla více nervózní. Byla jste spokojena s organizací a např. i se zázemím těchto „jihoafrických“ her? Hry byly perfektně organizované - přeprava sportovců, ubytování a stravování, všechno měli dobře připraveno. Bydleli jsme přímo u moře, takže to byla nádhera. Při vyhlašování výsledků vládl trošku zmatek, ale to bylo asi jediné, co se dalo vytknout.Kolik sportovců či týmů se tohoto ročníku zúčastnilo a v jakých disciplínách se soutěžilo?Letos jich bylo o trochu méně, přijelo 44 zemí. Soutěžilo se v plavání, tenise, stolním tenise, badmintonu, bowlingu, golfu, cyklistice a téměř celé atletice včetně chůze.V jakém počtu se představila česká výprava? Měl ještě někdo z vašich kolegů podobný úspěch jako Vy?Naši republiku reprezentovalo celkem deset sportovců – devět mužů a já. Naše výprava byla velice úspěšná. Nerada bych na někoho zapomněla, ale získali jsme několik zlatých, stříbrných i bronzových medailí.

Jak na Vás Afrika zapůsobila – měla jste možnost vidět i něco více než sportovní areál a stadion?Afrika byla nádherná. Je tam větší kriminalita, proto jsme se pohybovali ve skupinách, ale tím, že jsme byli ubytovaní u moře, tak to nemělo chybu. Nejvíce času jsme sice trávili na sportovištích, ale měli jsme i čas podívat se po okolí Durbanu a bylo to super.Odnesla jste si z těchto her nějaký silný nebo zajímavý zážitek?Víte, už jenom to, že jsem mohla zase vidět svoje kamarády a že jsem se mohla podívat tak daleko, je pro mě dost velký zážitek.

Jak byste srovnala úroveň těchto her s předešlými v Thajsku a ve Švédsku?
Abych řekla pravdu - nemůžu se rozhodnout mezi Thajskem a Afrikou, tyto hry byly super. Švédsko mě příliš nenadchlo, hry nebyly moc dobře organizované a lidé mi přišli studení… jako jejich země.
Prozraďte nám, čím to je, že Vám to stále tak skvěle „běhá“?
(smích) Jestli to nebude tím, že si na hrách nikdy nechci „utrhnout ostudu“!
Celý rok se snažím sportovat, i když při chození do zaměstnání a péči o rodinu a dům to není nic lehkého. Dá se to ale zvládnout.

Kam si všechny své medaile ukládáte? Máte pro ně „čestnou vitrínu“?
To už mi říkala maminka, že si je mám vystavit! Zatím mají místo pouze v šuplíku.

Chtít vyhrát, to vyžaduje pevnou vůli, trpělivost. Jak je tomu u Vás?
Říci, že bych nechtěla vyhrát – to bych lhala. Je ale pravda, že zadarmo to není. Chce to velkou vůli, jak se lidově říká „dokopat se“, když se vám třeba kolikrát nechce trénovat.
Co pro Vás každý úspěch, jehož dosáhnete, znamená?Je to úspěch nejen můj, ale samozřejmě celé mé bezvadné rodiny a také všech lékařů, kteří mi hlavně umožnili být dnes tam, kde jsem. DÍKY.
Účastníte se jako členka českého týmu transplantovaných sportovců nějakých dalších společných aktivit?
Dříve jsem ještě v zimě jezdila na lyžařské pobyty, ale dnes už se věnuji jenom světovým hrám.
Sportujete pravidelně, například i se svou rodinou?
Celý rok se snažíme něco podnikat, podle ročního období. V létě jezdíme na kole, v zimě lyžujeme. Sama občas chodím cvičit a hlavně běhám, jak jen to jde.
Vaše fyzická kondice je opravdu skvělá – vnímáte vůbec, že máte transplantovanou ledvinu? Cítíte se dobře?
To, že mám transplantovanou ledvinu, mi připomíná pouze jizva na břiše, ráno polknutí dvou prášků a pravidelné kontroly v IKEMu. Jinak se cítím úplně zdravá.
Hry skončily a Vás teď čeká zasloužený odpočinek. Přesto poslední otázka zní – máte již informace o dalších hrách a počítáte se svou účastí?
Další světové hry se konají koncem srpna 2015 v Argentině. Velmi ráda bych se jich zúčastnila. Určitě se o to budu moc snažit!

Děkujeme za rozhovor.

Transplantace