NephroCare používá na těchto webových stránkách soubory cookies, které zlepšují uživatelské prostředí a poskytují co nejlepší služby. Pokračováním v procházení webových stránek souhlasíte s používáním souborů cookies. Více informací o ochraně osobních údajů.

Detail

Nefrologie – obor pracující s kosmickými materiály

Jedno ze středisek NephroCare v České republice se nachází také v Sokolově. Jeho dlouholetým primářem je zkušený nefrolog MUDr. Jiří Vlasák, kterého jsme požádali o rozhovor.

Proč by si budoucí kolegyně a kolegové měli vybrat právě nefrologii?
„Dialyzační metody a dialyzační technika se rozvíjejí úžasným tempem. Je to obor, který pracuje s kosmickými materiály a technologiemi. Dialyzační metody, přestože zachraňují mnoho lidských životů, stále ještě nedokážou na 100% nahradit „vlastní“ ledviny. Je těžké odhadnout směr vývoje dialýzy, zřejmě bude nutná mnohem větší individualizace léčby, aby poskytovaná péče byla „šitá“ každému na míru. Před 30 lety jsme měli problém „vytáhnout“ naše chronické pacienty z nemocniční léčby do ambulance - považovalo se to za hrozně nebezpečné, když se dialýza dělá jinde než „na JIPce“. Dnes si už někteří pacienti dělají hemodialýzu sami doma. Moderní technika umožňuje takového pacienta „hlídat“ na dálku. Možnosti miniaturizace složitých přístrojů povedou pravděpodobně k vývoji přenosné umělé ledviny - pacient si navlékne chytré hodinky, nasadí si ledvinu, virtuálně se spojí se svým lékařem a půjde si během „čištění krve“ třeba nakoupit. Před nefrologem budoucnosti stojí další výzvy. Již sice nebude muset řešit otázku přímo života a smrti a může poskytnout dialýzu všem, kdo ji potřebují, ale bude mít v ruce obrovské možnosti jak těmto pacientům umožnit prakticky normální život."

Jaká byla vaše cesta k nefrologii? Kdy jste se pro ni rozhodl?
„K odpovědi se musím vrátit hluboko do 80. let minulého století, kdy jsem se ocitl na interním oddělení nemocnice v Sokolově. Medicína tehdy nebyla tak „atomizovaná“ a specializovaná jako dnes, museli jsme si umět poradit jak s pacienty s infarktem myokardu, tak třeba s pacienty, kteří by se dnes léčili na specializovaném hematologickém pracovišti. Začaly se dovážet moderní léky, měnil se přístup k onkologickým pacientům, diagnóza „rakovina“ už přestávala být tak děsivá jako dosud. Ale většina pacientů s chronickým selháním ledvin stále ještě umíralo na uremii, protože pro ně „nebylo místo“ na dialýze. I pro lékaře to bylo opravdu stresující - byli jsme přesvědčováni, že pro pacienty nad 50 let věku a pacienty jakéhokoli věku, ale trpícími ještě nějakou další chorobou (cukrovka, stav po infarktu apos.) je dialyzační léčba nevhodná, nebezpečná a podobné nesmysly, které měly zakrýt neschopnost státu poskytnout již tehdy na „Západě“ běžnou léčbu. Pochopil jsem, že na tomto poli medicíny je možné pro naše pacienty mnoho udělat a že nefrologie se stane zajímavým a rychle se rozvíjejícím oborem.“

Nelitoval jste někdy? Jiné obory možná poskytují větší šanci na "slávu a peníze"?
„Já mám pocit, že jsem tak zavalen prací, že ani nemám prostor pro nějaké bilancování. Je fakt, že mne hodně přitahovala chirurgie, záviděl jsem chirurgům tu možnost rychlého řešení pacientova zdravotního problému. Ale nakonec v rámci nefrologie mám příležitostí docela dost - už v pionýrských dobách dialýzy jsme přímo na dialyzačním středisku zakládali arteriovenozní píštěle (což je nyní doména vysoce specializovaných cévních chirurgů). Mám radost, když se potkám s pacientem, kterému taková „naše“ spojka mezi tepnou a žilou funguje už přes 20 let. Dělám výkony, které patří mezi „invazivní“ - zavádím tunelizované katetry pro hemodialýzu a za podpory chirurgického oddělení nemocnice v Sokolově také peritoneální katetry. Spolu s MUDr. Ivo Stowasserem jsme zavedli standardizovaný postup pro zavádění PD katetrů kombinací laparoskopické a punkční techniky. A to už je opravdová operace.“