NephroCare používá na těchto webových stránkách soubory cookies, které zlepšují uživatelské prostředí a poskytují co nejlepší služby. Pokračováním v procházení webových stránek souhlasíte s používáním souborů cookies. Více informací o ochraně osobních údajů.

Detail

Nefrologie? Nikdy jsem nelitovala, říká Marcela Městková

Od roku 2002 působí jako vrchní sestra dialyzačního střediska NephroCare v Praze-Krči Bc. Marcela Městková. Pro nefrologii se rozhodla náhodně v roce 1990, ale nikdy podle svých slov nelitovala.

Proč by si budoucí kolegyně měly vybrat právě práci v dialyzačním středisku?

Myslím, že je to hezká práce, kterou ale nemůže dělat každý. Ten, kdo chce být samostatný, mít určité rozhodovací možnosti, být také trochu technicky zdatný a být zodpovědný za svou práci, je ideální pro práci na dialyzačním středisku. Je to především sesterská práce. Často říkám, že dialýza může fungovat bez lékaře, ale nemůže fungovat bez sester. Je hezké, když naši pacienti poděkují za dobře provedenou dialýzu a odcházejí se slovy, že se na nás příště zase těší.

Jaká byla vaše cesta k nefrologii? Kdy jste se pro ni rozhodla?

Moje cesta k nefrologii byla spíše náhodná. Po ukončení střední zdravotnické školy jsem nastoupila na chirurgii, kde jsem pracovala velmi ráda, protože práce chirurgických sester mi vždy připadala tak trochu důležitější a akčnější než práce sester na interních odděleních. Ovšem poté, co jsem se provdala a narodila se mi dcera, a po relativně krátké mateřské dovolené jsem se nemohla vrátit do směnného provozu. Nastoupila jsem tedy společně se svou dcerou do jeslí. Po třech letech a odchodu dcery z mateřské školy jsem se rozhodla vrátit zpět do nemocnice. Bydlištěm mi byl nejblíž IKEM, kde tehdy bylo volné místo pouze na kardiologii a nefrologii. Ani jeden z těchto oborů mi nic příliš neříkal, a tak jsem si náhodně vybrala nefrologii, kam jsem v lednu 1990 nastoupila na lůžkové nefrologické oddělení a po několika letech jsem přešla v IKEM na dialyzační středisko jako staniční sestra. Od roku 2002 pracuji jako vrchní sestra na dialyzačním středisku Nephrocare v Praze 4 - Krči.

Selhání ledvin je závažné onemocnění, které výrazně zasahuje do života pacientů. Jak náročná je práce sester v dialyzačních střediscích s takovými pacienty?

Práce na dialyzačním středisku je pro sestry velmi náročná: musí perfektně ovládat techniku dialýzy jak teoreticky, tak i prakticky; musí znát princip a být také technicky zručná, protože se jedná o práci a obsluhu přístrojů. To se dá ale vše naučit. Co je z mého pohledu náročnější, je psychická stránka sestry. Dialyzační sestra je prvním „nárazníkem“ při kontaktu s pacientem a velmi často je také tím, kdo musí snášet různé nálady a někdy i nevhodné chování a nadávky od některých pacientů. Od sester se ale očekává profesionální chování, milý a usměvavý přistup a pochopení pro pacienty, což je někdy velmi psychicky náročné. Je to práce s chronicky nemocnými lidmi, a ta je mnohem náročnější. Většina pacientů na dialýzu chodí řadu let, a proto i často vznikají osobnější kontakty a vztahy mezi sestrami a dialyzovanými pacienty.

Nelitovala jste někdy svého rozhodnutí?

Já jsem si toto povolání zvolila proto, že mám ráda lidi, ráda s nimi pracuji a vlastně si ani neumím práci v jiném oboru představit. Takže své volby jsem nikdy nelitovala.